Doporučuji si projít atlas českého undergroundu: http://katalog.atlas.cz/kultura/hudba/underground/
... samé sqosty! Většina kapel má na internetu pár svých nahrávek. Pojďte hledat nějakej superKult! Na Šindelovou vezmu kromě ozvučení taky nahrávky aspoň deseti českých undergroundoých nadějí. Kdo má ftp na Betov, může něco z toho stáhnout přímo v adresáři voitoi.

To Skiwichu: Tuhle ses ptal na OTK, tak pokud je chceš vidět naživo, tak dneska ke všem těm pijatykám přidej ještě přesun do Roxy Vstup volný!

007!
Včerejší nářez, kterej spustila na sedmičce postpunková kapela amíků Chinesse Stars, byl obdivuhodný! Již dlouho jsem nic podobnýho neslyšel. A co předváděl zpěvák, nechtějte ani vědět! Herec k popukání. Malinko podobnej týpek jako Luboš vyzkoušel snad všechny zpěvácké fígle a ještě něco navíc. Člověk se rozhodně nenudil :-)! Když onanoval s mikrofonem, tak z něj možná nestříkal jen pot! Tady je ňáká fotka ze série od kluka, co to všecko snímal (Mirek Urban), tedy i předskokany Emmem.

Mezi Ploty 2004

Jelikož mi hodný Strom daroval lístky a mě přišlo líto dávat je holčičkám, vyrazili jsme se Skiwištěm na Mezi Ploty. Naši skupinu doplnilo ještě DKP duo Vořech + Emběčko. Nástup na scénu proběhl bez problémů, i když jsme spolu se třemi lístky na neděli udávali i jeden na sobotu, ostraha si ničeho nevšimla a my tak mohli v klidu zaujmout místo na v hlediští té první a největší stage. Zde jsme poprvé zaregistrovali takovou věc, která pak docela zásadně ovlivnila průběh celého odpoledne - zakoupili jsme se pivo za velmi lichotivých 20 kaček, abychom následně zjistili, že JE NEALKOHOLICKÉ!!!!!! Smrtonosné opatření. S nechutí jsme dopili pohár hořkosti a s podobnými pocity (alespoň já) jsme sledovali první hudební číslo, kapelu Horkýže Sl(jaký se tam píše Y/I???)že. Chlapci kromě poskakování po pódiu (zvláště jeden kytarista si vyloženě říkal o zapletení do šňůr a potupný pád) celkem nic nepředvedli. Občas se to dalo vydržet, občas ne. Se skiwištěm jsme utekli na druhou scénu, kde se zrovna předváděly naděje Beatu. Stihli jsme konec vystoupení skupiny Pankix, která měla pouze dvě přednosti. A obě dvě měla zpěvačka pod trikem. Jinak děs a bída. A bída a děs. Ale aspoň se tam dalo sedět ve stínu. Po těchto šumařích nastoupila budějická parta In Memory. Tato skupina hraje móc pěkně, jenom se jaksi sekla s dobou. Prostě takový krásný návrat o 30 let zpátky. Což je asi tak jediné, co by se jim dalo vytknout. Ale za to měli na pódiu krásnou sbírku muzejních exponátů. Hammondky v originál skříni a originál rhodesky se už moc často neviděj. Tim míň pohromadě a u nás. Ke konci jejich produkce nás dostihlo DKP duo a po krátké poradě jsme se rozhodli pro první výlet za plot, do krajiny, kde se po pivu motáte. Výlez z areálu proběhl bez komplikací a my, plni radosti ze znovunabyté svobody (a chuti na chlast) jsme se téměř rozběhli do sídliště směrem, kde jsme tušili sámošku. A skutečně, objevili jsme Delvitu! V Delvitě jsme zkušeně zamířili do sekce levných vín a nápojů obecně a nalezli volbu dne: 2 litry houby za rovných 30 kaček! Sice ta kola byla light, ale za to jenom za 7,50. Venku jsme provedli agitační foto a zamířili do nedalekého parku, kde jsme na takové betonové popelnici nápoj smixovali. Nejhorší na tom bylo vypít ten litr koly, ona totiž byla pekelně hnusná, takže jsme jí tam nakonec lili po zemi. Houby jsme dali do batohů, aby nebyly tak na očích (přeci jenom, byl zákaz vnášení alkoholických nápojů!!!) a vrátili jsme se zpět. Následovala velmi úsměvná příhoda s ToiToikami. Před šesti toikami stála fronta. My jsme si stoupli do ní. Vedeni zušenostmi (přeci jen nejsme žádní amatéři) jsme začali pozorovat obsazenosti budek. Z důvodu velké rychlosti ubývání fronty jsem ovšem přišel na řadu dříve, než jsem se rozhodl opravdu použít čtvrtou budku zleva, ve které nikdo nebyl. PO vysrání jsme odešli zevlovat pod stromy. Na to Skiwichu, že se mu chce na záchod. Myslím, že nemusím říkat, co následovalo. Bohužel jsem u toho nebyl, takže bych prosil hlavního hrdinu, aby svůj zážitek popsal sám.
Během našeho frontového dobrodružství se zatím na pódiu přichystala kapela Boo. Zaujal mne zejména bubeník, který obsuloval pouze 2x wirbl, kopák, Hi-hatku a čínu. Samotná hudebín produkce mě spíše znechutila. Houba ovšem zvýšila naši odolnost, takže jsme odešli až poté, co basák odložil basu a vzal si housle. V jeho podání opravdu mučící nástroj nás vypudil velmi rychle. Následovala přihoda, ve které jsem se jakousi slečnu marně snažil přesvědčit, ať nechodí na 100 (jak se vkládá stupěň???) C. Šla tam. Kráva. My jsme zase viděli pódium plný židů, kterak hrají samé židoviny. A byl to hroznej vejvar. Až jsme si z toho sedli do stínu. Zde jsem potkal jednoho kamaráda, kterého jsem velmi dlouho neviděl. Kamarád jevil značné známky Jéňovatění (zatím mu ale bylo rozumět), takže jsem od něj utekli na vystoupení kapely -123 minut. Vystoupení bylo dobré, akorát trochu nudné. Navíc jsme na konci zůstali s VOřechem sami. (Skiwiště odešlo do kotle a Embéčko domů se učit) Ještě ke všemu nám došla houba. Začali jsme plánovat další cestu do Delvity. V tom se objevilo Skiwiště a objednalo si u nás ještě jednu houbu. Cestou z areálu se ozvali i Nemšové, kteří rovněž dorazili a chtěli něco k pití. Do areálu jsem se tedy vrátil s osmi litry houby v batohu. Skiwiště mezitím někde vyštrachalo Marti se spolužačkama, sehnali jsme Nemšy a vydali se na pathologii. Teda těsně vedle, na vystoupení Fast food. Vystoupení mě (kupodivu) nezaujalo, takže jsem se věnoval spíše sledování kafilérní výroby párků, která probíhala v jednom ze stánků. Asi po půl hoďce mě to přestalo bavit, takže jsem se ještě s Nemšama odebral zpět na hlavní kaliště, kde vystupovala Anna K. Tentokrát Iggyho Popa nezazpívala, čímž nás nasrala. Uchytili jsme se přímo ve zvukařskym stanu, odkud byl ideální výhled. POslední číslo programu, Wohnouty, jsme si tedy řádně vychutnali. Po skončení festivalu jsme se odebrali na nedalekou velkou skálu, kde jsme likvidovali zbytky alkoholu. Společnost nám dělalo několik zajímavě oblečených slečen (jedna v plavkách), které nám daly (zahulit).
Co dodat? Přijemná sonda do české hudební scény. Kupodivu si tam nikoho z nás nenechali, takže za rok zase.

Tak tohle je sice jen odkaz, klidně si jděte i do níže zmíněného divadla, ale hlavně se koukněte na excelentní grafické ztvárnění webových stránek! Zvláště mne zaujaly ikonky Podklady pro media a Umělecký soubor :-)
DOCELA ŠVANDA 8-)

jelikož jsem se zdržel na cyklovýletu dorazil jsem do Stromovky už za burácení čtyř houslí opravdu osobytého uskupení Pod černý vrch,
ještě během cesty metrem jsem však zažil menší šok, na Museu totiž nastoupila skupina snědých spoluobčanů, což by nebylo ani tak šokujcí, jako to že všichni měli platný, označený cestovní doklad!!! něco neuvěřitelného...
po zaplacení nehorázných 100 K jsem se přidal k ostatním pragováčatům a dal se do boje s místním Mušketýrem, a pak s druhym a třetim a...
když konečně nastoupili Vítkáči, chopil jsem se Jehovistova papapřístroje a začal vyvíjet poměrně intenzívní papačinnost, jejíž důsledky můžete shlédnout na odkazu viz Jehovistův článek...
škoda jen, že koncert byl předčasně ukončen, a tak nezbylo nic jiného, něž dát několik Mušketýrů a jít spinkat:-)

Velká část Betovanů včera vyrazila do Stromovky na Vítkovce. Ještě před začátkem vystoupení jsem uvedl do rozpaků slečnu co prodávala lístky. Na otázku jaká je nejrychlejší bigbítová kapela v Praze jsem bez váhání odpověděl Boží Sou(n)d, což milou slečnu uvrhlo do pekelné nejistoty, ve které se div neomlouvala, že tento druh hudby neposlouchá. Předkapela Pod Černý Vrch předvedla místy zdařilou, místy pokulhávající pseudokeltskou produkci. Pokulhávalo to zejména při ženském zpěvu - obě dvě dámy strašlivě falešně ječely - bylo to fakt o uší. Vystoupení Vítkovců, kterým tntokrát nepřišel jejich obvyklý kotel, bylo z důvodu 22:00 poněkud kratší, ale i tak povedené (hlasivky jsem si vyřval dokonale). Nebudu se tady rozepisovat o něčem, co stejně všichni znáte, takže se jenom koukněte na mých 5 minut s Irfanem.Přímo tady.
Co na závěr? Až bude ještě teplejš, tak to ve stromovce nebude mít chybu (pívo za 20, fotbálky, žrádlo...)

[27.5.2004|DELTA|KUřECí NářEZ|BEK OFIS|GORO]
Pro mnoho lidí byl tento koncert něčím zvláštním. Mnozí byli zvědaví na první koncert Kuřecího nářezu a jiní na výplod Bek Ofisu. Jelikož jsem dostal pozvánku, nemohl jsem odmítnout a vyrazil jsem provětrat své uši. Bohužel jako jediný Betovan:(
Část první-Kuřecí Nážez
Od první skupiny se toho nedalo moc čekat. Když dobrý bubeník Marek opustí bicí a šáhne po kytaře, nečekejte žádný velký boom. Basák a bubeník Jsou spíše průměrní až podprůměrní, ale občas se dala někde najít i nějaká ta myšlenka avšak jejich syrovým pseudopunku to ale nevadilo. Poslechu to schopné bylo a to se počítá.
Část druhá-Bek Ofis
Jako druhá nastupovala mladá optimistická brit-popová kapaela (tohle někde psali) a myslím si, že to je docela trefné určení. Jelikož tato hudba mě jaksi nezajímá a jak jsem si i ověřil, stále nezajímá, zástal jsem zde pouze kvůli povinostem recenzenta asi na tři písničky.
Na podium nastoupilí tři sebevědomí chlapíci připravění podat výkon. Jak bylo od první písně znát, své nástroje uměli pro svou muziku ovládat dobře. I zpěvák dokonce uměl zpívat, což se například o Kuřecím nářezu či Goru nedalo říct. Nutno však podotknout, že pouze pro Bek Ofis byl zpěv primární část. Bek Ofis je kapela, která si základa více písničkaření a po hudbení stránce je to znát. Všehcny písně které jsem slyšel jsou spíše stále stejnou kulisou pro anglicky zpívané textíky. Dokonce jsem si vzomněl na jeden refrén znějící: "yes yes no, yes yes nouoú". jak se dá odvodit, publikum bylo spíše dámské a velmi dolišné od zbylých dvou kapel. Nebo-li jinak. Na Bek Ofis přišli uplně jiní lidé než na Kuřecí Nážez a Goro.
Část finální-Goro
Goro je punk. Chlapci inspirováni úspěchem kapely Bek Ofis pojali tento koncert jako komponovaný večer věnovaný všem slečnám. Jak se sami přiznali, uznávají, že vlastně každá slečna je krásná, akorát musíme vědět kde. Většina písní také bylo věnováno právě tomuto pohlaví. Avšak na druhou stranu se musí uznat jakýsi neúspěch, protože v pogu se žádná slečná nenacházela. No pogu...
Co řící závěrem? Rozhodně spojení skupin Goro a Kuřecí nářez proti Bek Ofis mi nepřišlo moc chytré. Dvě úplně jiné sorty lidí, jedny upřednostňující hudební syrovost, jedinčnost a originalitu stimulovanou podpurnými látkami jako jsou pivo a druhá, která hledá ve sbých idolech něco jako božstvo. A pokud se o nich někde napíše jen trochu něco křivého, hned se ohánějí aniž by sami uvědomili, že Bek Ofis (ani zbylé dvě kapely) prostě nění úžasnou kapelou.
Asi jedna rada závěrem. Jste kluci a máte rádi pivo? Běžte na Goro a Kuřecí nářez. Jste holky a čtete Dívku? Bežte na Bek Ofis!

Vy všichni, co jste včera pohrdli kuturou, litujte. Byli jsme za lidových 20 kaček v Akropoli. Původně jsme chtěli shládnout pouze poslední vystoupení rozpadající se skupiny Skip, které nás zaujalo hlavně bubenicí, která bubnovala tak, jak vypadala (dobře, pokud mne zrak a sluch nešálil) a basákem ovládajícím mohutné šestistrunné pádlo. Měli jsme se již k odchodu, ale cosi (výčep) nás zdrželo ještě na koncert druhého uskupení, skupiny Sputnik. Rozhodně jsme nelitovali, chlapci (a dívčina, která všechny lákala k pódiu svou minisukní) hrají velmi zajímavý neopunk okořeněný samply. Ale co, poslechněte si to sami. Pokud je někdo línej, tak mam doma jejich CD.

Zítra ďábelské maročanky

My 3 Těleso
A víte co, já musim dělat protokoly, koukněte se na to sami tady. Pánové umí hrát a mají moc pěkné písničky, doporučuji zvláště tu o revizorech. Ale víte co, poslechněte si všechny, stojí to za to, protože pánové umí hrát. Alternativa jak svině. A já se opakuju. Kurňa.

Jo a zapoměl jsi že ses vyválel v upravovaném záhonu plném tupipánů. V jednu chvíly ti koukala jen hlava:) A ještě že vám s Myrkem málem natrhli kušnu hákem místní bezkrkové, když jste po nich začali házet prázdné lahváče:)

Leningrad Cowboys
Jak všichni víte, přijela k nám zahrát tato slavná kapela. Plno lidí ji chtělo vidět a já také. A nebyl jsem sám, šla tam snad celá praha. Na kabeláži jsem se dohodl s Myrkem, že si nakoupíme lahváče a dáme si sraz předem, abychom se na koncert řádně připravili. Přesně podle plánu jsem došel do kaufladnu vyměnit prázdné lahváče za plné a okolo šesté hodiny jsem vyrazil s cinkajícím batohem do města. (kromě lahví v batohu byla pouze mikina). V tramvaji jsem potkal i Obuvníka s rodinou, jak jede (kupodivu) na Kampu podívat se na kovboje. Odpojil jsem se od nich na újezdě a odešel na takovou tu louku na kampě. Padl jsem zděšen množstvím postávajícího a pokalujícího národa. zaregistroval jsem i hoooooooooodně dlouhou frontu u vstupu, která mohla znamenat jediné: osobní prohlídky všech uchazečů o kulturní zážitek. Uvědomil jsem si, že mě tam s osobním výčepem na zádech asi nepustí, vzal jsem mobil a uvědomil myra o svém přesunu na lavičky vedle památníku obětem komunismu (takovej ten uhnívající člověk) na Újezdě. Hraji si s holubem a konzumuji pivo. Po chvíli s Braníkem vruce doráží Myrek. Krátce probereme naši situaci a rozhodujeme se pro setrvání na místě a synchronizované chlastání. Synchronizované proto, že jsme měli stejnou značku piva, stejný počet kusů, podobné oblečení, mobil a peněženku ve stejných kapsách a ppo chvíli sezení jsme vytáhli černou mikinu, že je nám zima. Takle jsme si tam seděli, pozorovali okolní ruch (všude seděly či korzovaly kalící osoby) a libovali si, jaké to máme krásné místo na kalení. Největší uznání od nás sklidila dvě tak čtrnáctiletá děvčata se svící v ruce. V jednu chvíli jsme závazně uvažovali o přesunu do vlaku směr Podělusy, nápad ovšem ztroskotal na absenci spacáků v našich batozích. Po chvíli přišel Kurej a kalil s námi. Potom dorazil Mrazák s partnerkou, aby po chvíli zase zmizeli. Potom volal Skiwichu, kterému jsem rozmluvil úmysl jít na koncert a instruoval ho nákupem lahváčů, neboť nám docházely zásoby. Skutečně po chvíli dorazil, ale místo k nám vyběhl po památníku nahoru a zmizel v lese... Naštěstí se po chvilce zuřivého telefonování objevil zpátky a my mohli v klidu kalit dále. Někdy v tomto momentu se opět objevil Mrazák s tím, že je na koncert nepustili, protože tam bylo plno. Vysmáli jsme se jim a začali plánovat další výlet za účelem dokoupení zásob. PO chvíli jsme opravdu s batohem plným prázdných lahví odkráčeli do věčerky, kde byla strašná fronta. Opět jsme doplnili lahváče a kalili dál. V tomto momentu (už to bylo asi tak 9 piv) přestávám mít kontinuální vzpomínky, takže útržkovitě: U naší lavičky se vyrojilo hrozně moc lidí (Bet, Zhaly, Ondra Skripnik a Michala, Kalimero, Kůča, Miňa, dokonce i Jéňa Šváb!). Bavili jsme se močením do záhonů. Rozbil jsem si koleno o chodník. Trhali a žrali jsme květiny. Vůbec nevím, jak jsem se dostal domů. Probudil jsem se dnas v jednu odpoledne s pořádnou kocovinou. Sečteno a podtrženo, zase se těšim na nějakej pěknej koncert.

DALŠÍ KONZERT BOŽÍHO SOU(N)DU SE ODEHRÁL V TRADIČNÍM RYTHMU,
v CROSS CLUBU v Holešovicích se tradičně na vystopení společně s funkovou skupinou Zrakawadu sešlo obecenstvo v přibližném počtu 15 - 20 lidí, ale jelikož jsem byl jedinný z PíDžíPí, který se zúčastnil (a tedy jedinný kdo má na kontě všechny vystoupení této nadějné kapely), takže tak trochu netradičně byl tentokrát kotel Božího Sou(n)du v menšině...
vystoupení se tradičně líbilo - pokud máte hudební hluch a v sobě alespoň 5 piv, tak to není takový problém...
následující pařba se také tradičně vydařila,
barmanka, mimochodem docela kočička, točila Francouzskou (= lehký nad Mírák, to pro ty méně chápavé), takže jsme nakonec zůstaly asi do 1 hodiny,
poté jsme se s Jehovistou přesunuli do Šéftrenérova bytečku, kde jsme také přespali, a po skončení dopolední výuky ve škole jsem si konečně dal po více než 20ti hodinovém půstu oběd, a pak jsem šel běhat, a bylo mi strašně špatně, ale to už se včerejším konzertem moc nesouvisí, takže to radši ukončim:
DOBROU NOC DĚTI,
DOBROU NOC STRÝČKU FIDO:-)

Film PADLÉ ŽENY

doporučuji jen silnějším povahám,
neni to sice ani zdaleka tak drastický jako 100 dní Sodomy, ale některé slabší povahy odcházeli z kinosálu lehce vyděšený...
zážitek z filmu umocňuje fakt, že je podle skutečnosti, a i když se odehrává v Irsku v 70. letech, mohl se klidně stát ještě i před 10 lety, tedy v době, kdy Irsko bylo již dávno členem eu, a pak se tedy nabízí otázka:
PANE BOŽE, DO ČEHO TO ZA DVA TEJDNY (ato přesně) VSTOUPÍME?!


PS: když jsem zadal do vyhledávače jeden svět, což je festival, v rámci kterého jsem onen film shlédnul, hádejte co mi to vyplivlo:

Pivovar Svijany je jeden z nejstarších pivovarů v Čechách a zachoval si tradiční výrobu piva. Pivo se vyrábí nepasterované, živé s velmi charakteristickou chutí. Sortiment: 10°, 11°, 12°, 13° - světlá i tmavá, 15° - speciál.
FUJ!

United Islands!

Chystáte-li se také někdo sem, tak mi dejte vědět! Dejvid Bowík

Zatímco Bowíček bude něco stát, tady můžete za pouhou korunu strávit Velikonoce:
Velikonoce v dole!

V pátek 2. 4.
podnikla kulturní sekce Betova (já) a SILDteamu (šéf) a jejich přívrženců (Marťa, Majdice, Lukáš) výpravu do Malostranský Besedy na kultovní kapelu Krausberry,
konzert se odehrál v tradičním rythmu, diváci byli tradičně spokojeni, a produkce byla tradičně zakončena skladbou z nejkultovnějších: Můstkem:-)
veliké nadšení vyvolalo především pěvecké vystoupení Mária, a to dokonce takové, že se většina osazenstva shodla natom, že to tam ten Kraus tomu Máriovi vlastně pěkně kazil:-)
no, a pak jsme si tradičně zanadávali, že v Besedě netočej točený pivo, taky jsme stihli vymyslet několik pěkně bulvárních zpráviček (možná časem v bulváru:-), a pak jsme šli domů:-)