Balkánské dobrodružství č. 2
aneb po 2 letech návrat na místo činu, a jestli mi zase nějakej chytrák řekne, že UK není na balkáně, tak to si rovnou může ušetřit práci...

Doprava: typycky balkánská. 350 km z Kyjeva do Sumy po místní hajveji vražedným tempem za 6 h. Kyvadlo mezi hotelama a závodama by teda čas odměřovat nemohlo. Jednou polopráprázdné, jednou (skoro vždycky) narvané (už jsem absolvoval cestu i na záchodku, abych se vešel). Italové jeli na sprint, cca 10 km, 95 minut. To je 6 km/h, to je rychleší chůze...

Organizace: už jste se koukali na stránky závodů? Ne? Tak to ani nezkoušejte, stejně už od večera nefungujou. Dnes je volnej den, takže ÚKáčka asi někde vyspávaj kocovinu, tak nevim, jestli se ještě nějakýho webu dočkáme. Ale vono tam stejně nic nebylo. Stěží byli schopní sestavit výsledky sprintu dvojic a sprintu (a to není jistý, jestli to bylo správně). Včerejší middle je do teď velkou neznámou (a to jsem jel kurva dobře, možná urvu i nějakej bod do SP, takže lepší než Kožíšek) a mezičasy? To je v místním podání utopie, kdyby se to jelo na legitky, asi by to zvládli líp.

Tratě: Tak tady pochvala. (voni to taky nejspíš maj na starosti Rusáci). Sněhové podmínky sice připomínají Vrchlabí, ale ve zdejších terénech to není až takovej problém. Občas, hlavně u kontrol, se jede spíš po listí a klackách, než po sněhu, ale lyžím to skoro nijak neškodí. Tratě jsou celkem pěkný a mapy - byly v nich i fikny co jsme najezdili den před tím. To jsme čuměli. Teda nevim jestli to je známka profesionality, či toho, že to bastlej ze dne na den, ale fakt to sedělo, takže jako jo:-)