Vejtřasky jsou v garážích české armády už půl století
Skupina inženýrů, která počátkem 50. let vyvíjela v přísném utajení nový náklaďák pro československou armádu, rozhodně netušila, že jejich výtvor bude ve vojenských garážích ještě za půl století. První sériová "vejtřaska" vyjela z bran továrny před 55 lety, 2. dubna 1953.

Vojenský třítunový speciál z vysočanské pragovky, tedy Pragu V3S, řídily během vojenské služby tisíce mladých mužů, česká armáda jich dodnes má 1262. Nenáročný a houževnatý vůz ale našel své místo i v zemědělství nebo na stavbách.

Konstrukce a příprava výroby tehdy zabraly rekordně krátkou dobu - od první čáry na rýsovacím prkně k sériovému automobilu uplynulo necelých 20 měsíců.
Prototyp přitom vyjel z dílen jen pět měsíců poté, co národní podnik Praga dostal v srpnu 1951 za úkol vyvinout střední nákladní automobil do těžkého terénu.

Konstrukce "vejtřasky", jak se autu také přezdívá, sice vycházela ze sovětských zilů či amerických studebakerů, výsledek je ale plně dílem českého konstrukčního týmu. Důležitým prvkem jsou třeba redukce v nábojích kol, které zvyšují světlou výšku vozu a tedy jeho průchodnost terénem. V tom pomáhá také pružný žebřinový rám, který snese i velké překřížení.Terénním vlastnostem "vétřiesky" se vyrovná jen málokterý novější dopravní prostředek - automobil se může brodit metrem vody, problémy mu nedělá ani kolmá překážka vysoká 40 centimetrů.

Daní za výborné terénní vlastnosti je ale pohodlí - ať už řidiče nebo dalších lidí, kteří v armádě obvykle jezdili na sklopných dřevěných lavicích na korbě. Kvůli koncepci i umístění motoru, který je pod kabinou mezi řidičem a spolujezdcem, se o "vétřiesce" právem říká, že v zimě netopí a létě je v ní vedro. Řízení pak vyžaduje "celého muže" - Praga V3S má sice poměrně výkonné vzduchové brzdy, chybí jí ale posilovač řízení...

...Díky všestrannosti a především díky spolehlivosti se stala Pragovka jednou z nejoblíbenějších značek. Důkaz? Ve 30. letech 20. století představovala Pragovka zhruba šedesát procent veškeré automobilové výroby u nás. Z deseti taxikářů jich v Praze mělo osm pragovku. Pragovky tehdy mohl člověk potkat doslova na každém kroku. Firma totiž vyráběla sanitní, hasičské nebo četnické vozy, ale také kropicí, zametací nebo popelářské vozy.

Sláva automobilové značky, která v názvu nesla jméno hlavního města, se nesla i za hranice Československa. Pragovky jezdily v Rusku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku. Taxíky se značkou Praga si mohli lidé objednat dokonce i v Americe...