anketa | foto | rozhovory | betovina | odkazy |
nočáky F1
|
PZL | časopis OB | OBlud | Betův blok | |
Pokud chcete smazat uvedenou zprávu, tak nejdříve zadejte správné heslo.
11.5.2003
|
Eldorádo 2003
Po loňské pauze jsme opět zavítali do Mar. Lázní, kde se kromě jiného nachází hostinec zvaný Eldorádo. Musím říci, že oprávněně, neboť nejeden dávný conquistador by zde po zásahu tamní výčepní to své eldorádo našel. Každopádně my jsme se po páteční etapě na to naše eldorádo těšili minimálně tak, jako oni na to svoje. No, prostě jsme tam odkráčeli okamžitě po dojezdu. Nevím, jak Vojtěch, ale já jsem měl po náročném dvacetiminutovém krosu v podvečerním dusnu žízeň jak prase. Hospoda se nacházela na svém místě, ale famózní číšnice tam nebyla. No co, zasedli jsme a začali do sebe klopit korbele nechutnou rychlostí. Naštěstí po druhém (cca po 10 minutách) přišla ona slavná číšnice a rychlost konzumace tímpádem ještě vzrostla. Debetovali jsme se stavaři, debatovali jsme spolu, koukali na hokej a u toho naprosto nezřízeně chlastali. Po několika pivech přišla na řadu zelená. Po ní samozřejmě další (známé pravidlo zelených). Když se teďka tak rozpomínám, ani nevím, jestli jsme si vůbec nějakou zelenou objednávali. Každopádně jsme dvě vypili. A pak další piva. Potom jsme šli totálně zlití hrát kulas. No, myslím, že střízlivej bych takhle hvězdně nehrál. Při kulasu se mi svět rozpadl do malinkých rozmazaných střípků, které pohromadě drželo jedno veliké tmavozelené OKNO. Střípky měly různý obsah, v jednou jsem například podlejzal fotbálek (dle známé Toi tradice...) Další střípek byl ale naprosto nejzásadnější, obsahoval totiž náš odchod z hospody. Velmi důležitý moment nastal v okamžiku, kdy jsem si šel pro bundu a peníze. Dostal jsem se do blízkosti bundy jistého Jana Tojnara a musí vám být naprosto jasné, co jsem s ní v mém stavu udělal. Fuj, to jsem ale prase! Druhým vrcholem večerního trojúhelníku bylo tradiční zpívání ve sprše. Nevím, co se to s námi děje, ale sprchou tentokrát mohutně burácely hity skupiny Queen, zejména In The Lap Of The Gods... Revisited (taková to, co se tam dělá UÁÁÁÁÁÁ!!!) a Mustapha Ibrahim. Kupodivu jsme vzbudili jenom jednoho geronta, který nás promptně přišel vyhodit. A konečně poslední z vrcholů tvořilo tradiční probuzení na poblité karimatce. Chlastu zdar, nashle příští rok! P.S. Druhý den jsme byli opět očekáváni, ale ze zdravotních důvodů jsme se (aspoň já) nedostavili. |