Vinohradské vinobraní 2004

No, rok se s rokem sešel a opět bylo vinobraní. Já jsem se z důvodu oslavy narozenin jaksi zdržel v jistém skatepodniku na Smíchově, kde jsem, přilemtávaje odporně teplý bernard, sledoval unplugged vystoupení kapely Ve 3 v noci. Vystoupení probíhalo tak, že se na pódium vydrala jedna slečna a začala pět operním ječákem, který trhal uši. K tomu jí přibrnkával kytarista na akustiku a přimílal jakýsi typ ovládající cosi, co jsem pracovně pojmenoval hrající kafemlejnek. Okolo desáté se tedy i s kamarády vydávám směr náměstí Míru. Bohužel jsme jaksi zanedbali vliv 22 hodiny v hustě obydlených oblastech, takže místo očekávané produkce jsme spatřili jen prázdné jeviště, na kterém se promítal jakýsi film o Karlu IV. Zakoupili jsme lahvinky a usedli na lavičky tohoto improvizovaného open air kina. Společnost nám dělali houmlesáci, kteří si dokonce přinesli deky, aby mohli film sledovat v poloze ležmo. Bohužel se jaksi neobtěžovali zvedat se na záchod (mimochodem, byla tam řada Toiek) a chcali přímo pod sebe. Fuj, hnus. Když skončil film, naběhli na zvukaře městští policisté a začali ho jebat, že nemá povolení, chtěli se spojit s pořadastelem akce a podobné zhovadilosti. Shodli jsme se, že mají zřejmě problémy s erekcí a jali se poslouchat vyprávění jistěho svérázného filosofa. Ten svůj výstup začal zpěvem nejrůznějších písní, od budovatelských přes lidové až po vybrané árie ze známých českých oper. Poté začal své kázání, ve kterém zajímavé a nové myšlenky (policisté jsou homosexuálové, protože chodí vždy blonďák s brunetem ve hlídce) prokládal historkami ze své služby v pohraničí, při které střílel narušitele do zad. Pásmo zakončil recitací děl českých klasiků a objevným sdělením, že je na "vycházce" z Bohnic. Spolu s námi ho sledovali ještě dva alternativci, kteří ho přemlouvali, ať jde za ně na přijímačky na VŠ. Měli s sebou moc pěknou slečnu, se kterou posléze utekli. My jsme se šli nažrat do mekáče. Paní za pultem, která mi popřála dobrou chuť, dobře věděla, co dělá, neboť po zkonzumování jednoho humusu v papírovém obalu se mi zvednul kýbl takovým stylem, že jsem musel juít na vzduch to vydejchat a vydat se na cestu domů. Ta se změnila v peklo, neboť zákeřný burčák mi začal naprosto nekompromisním stylem huntovat vnitřnosti. Jedinou záchranou se ukázal být sprint domů a strašlivý výser. Takovej nášup ta naše mísa už asi nezažije. Takže nashle za rok s balením živočicha a pamperskou!