Občas chodím na Žižkově oběhnout koně. Není to dlouhej lauf nejdál ke Kurejovu bydlisku a zpět. Pokud je vedro jako dnes, stavím se na jedno někde, kde točej ven, abych nesmrděl a doma nemysleli, že jsem místo tréninku šel do hospody. A tak mi nemohla ujít hospoda U vystřelenýho voka. Kolem 18 hodiny tu bývá ospalo, a pokud je počasí nejisté musí se pro pivo dovnitř. Ale dnes ač byla sotva doba večerníčka, je vevnitř rušno a navíc vedro, takže jsem si objednal venku. Pozoruji ruch vevnitř ze zahrádky voknem. Ozývá se nějaká trubka, ve vokně pózuje nějaký saxofonista a hraje nějaké undergroundové rytmy. To hlavní je ale mimo vokení obzor. Foťáky blejskaj, video natáčí. Obecenstvo vevnitř se dobře baví a popíjí, občas hlasitě aplauduje. Dialogy ven ovšem ruší venkovní produkce, i když to není disko jako minule, není moc rozumět. Skoro mi to připadá, že vevnitř je nějaký live striptýz. Nakonec se zjevují herci i ve vokně a opravdu jejich dialogy jsou tutam proloženy názornými erotickými doprovodnými pohyby. Hra graduje a už není pochyb, že představitelé mužských rolí jsou bottomless. V tu chvíli se mě dotazuje přisedší N?mec, zda pije desítku nebo dvanáctku. Jo Gambáč desítka (za devatenáct), zřejmě čekal ve vyhlášené hospodě něco exotického - dění ve vokně nevidí. No já odcházím, ještě ve vokně zahlídnu, jak představitelka hlavní role ukazuje skrz kalhotky do publika, že ho tam také má.