Tak Fleret po delší době hraje opět v Praze. Kdo chcete, vyražte s námi ve středu 8. října v osm večer do KD Mlejn. Rozhodně nebudete litovat. PS. Exkluzivním hostem by měla být babička Šuláková ;-)

Dnes jsme s nemšou navštívili hudební veletrh ve Veletržim paláci (jak působivé). Kromě jiného jsme shlédli několik (dvě) vystoupení zajímavých kapel na pódiu před palácem, obdivovali úžasnou sbírku všech možných typů kytar zn. Jolana (byla mezi nimi i basa, kterou jste viděli v akci v Guru), žasli nad novou produkcí výše uvedené továrny a slintali nad tisíci dalšími nástroji/komby/repráky/udělátky, atd... Veletrhy jsou úžasná věc, nikde jinde bych si asi nezkusil, jak se hraje na nefalšovanou Hammondovskou klávesnici, ale zase člověk chytí depku z toho, že si většinu z těch věcí prostě nemá šanci pořídit. Ach jo. Za zmínku ještě stojí seminář o tappingu a jeho použití v praxi, na kterém jsme byli svědky několika velmi zajímavých kytarových kousků. Co z tohoto zmatku vyplývá? Pokud můžete, jděte se tam třeba i zítra podívat, protože vstupné je za babku (40 Kč) a je tam opravdu plno věcí k vidění.

Jo, a pokud někdo nečtete Sildweb, 2. 10. 2003 Vitkovo Kvarteto ve Vagonu.

www.sutnar.cz
Nevím jestli to někoho zaujme...

Vítkovo Kvarteto
(2.10.2003, klub Vagon)

No, jak začít... Po masivní reklamě, kterou tu Vítkovcům děláme, se na poslední vystoupení vydala celkem solidní horda pragováků. Uvítal nás poměrně natřískaný klub Vagon, takže jsme ani neměli kam si sednout, popřípadě odložit své svršky a batohy. Pivo teklo proudem, fronta sotva lezla, lidí přibývalo a do toho všeho nám pouštěli DVD z letošního Sázavafestu. Marně jsme se s Nemšou hledali.
Co se hudby týče, tradiční Vítkovecké předskokany doplnilo ještě těleso s názvem Minimax, které nabídlo nenáročnou a poněkud stereotypní hudbu celkem solidně zahranou bandou podivných existencí. Za zmínku stojí hráč na příčnou flétnu a jiné dechové nástroje, který byl rozhodně nejlepším článkem skupiny. Rovněž tak zpěvák zpíval docela solidně, což už se ovšem nedá říci o jeho vzhledu. POtkat ho v noci na ulici, takj se bojím. Kytarová sekce působila vyrovnaně a svoje si bez potíží odehrála. Bohužel, k čemu to všechno bylo, když bubeník místo bicích používal jakousi sestavu plastikových lívanců se šňůrami (elektronické bicí), ze které se linuly naprosto příšerné zvuky jako ze samohrajek. Fuj. Jestli elektronika někam nepatří, tak určitě sem.
Druhá kapela, Last Minute, byla úplně o něčem jiném. Bohužel už jsem opět zapomněl jméno kytatristy, ale to nic nemění na tom, ýe svůj nástroj ovládá opravdu mistrně (shodli se na tom všichni) a nebýt pár kiksů při onanii s elektronikou (opět, méně je občas více...), nebylo by co mu vytknout. Nejvýraznější postavou je ovšem bělovlasý básák zvaný Fíča s gynekologickou rukavící a černě namalovanou hubou. Prostě nemá chybu. Bohužel, zvukař se zřejmě chtěl předvést a ukázat nám, jak hlasitě ty bedny dokážou hrát. Výsledek - nikdo nic neslyšel. Fuj, takhle shodit jinak dobrý výkon skupiny.
Když se Last Minute ztratili z jeviště, všichni začali netrpělivě očekávat příchod slavného kvarteta. Tedy, všichni až na Letce, kterého si maminka zavolala domů. Chudák malý, přišel o to nejlepší. Přestávku vyplnila soutěž, ze které si Nemša odnesl CD Last Minute a Hřebík CD Hrdinové studené války. Po chvíli nás slovy "Ježišmarja, my už hrajeme dvacet let to samý, to vás to fakt furt baví?" přivítalo Vítkovo Kvarteto. Startovní píseň byl klasicky Démon, při kterém se publikum proměnilo v jednotně skákající a řvoucí masu, která vydržela až do konce vystoupení. A už to jelo, hit střídal hit, slyšeli jsme všechny. Doprovodná šou byla rovněž klasická, úhyn zpěváka při AIDS, nezapomenutelné sólo na STB helmu v Bróně, soulože a zamilované tanečky na pódiu, skřeky z publika, zpěvákovy výlety do jeviště a plno dalších skopičinek, které Vítkovci provozují už dvacet let a nás to pořád baví... Závěrem vystoupení vylezly na pódium Sexy Bonbónky (nepopíšu, to nejde...) a zazpívaly nám jeden klasický hit. Skupina tentokrát (jako obvykle) vyměkla a Nechce ven! ukončila po nějakých trapných dvaceti minutách. Hanba! A hanba vám, kteří jste tam nebyli či opustili sál předčasně! Těšíme se na další koncert.

Pro milovníky zběsilého Balkánu : čtvrtek - Baráčnická rychta - neočekávaný dýchánek + Slonovski bal

sice je to zbytečné, stejně už to všichni víte, ale přece jen by to na Betově nemělo chybět:

Kill Bill
Bývalá členka elitního zabijáckého komanda přežila den své svatby jen šťastnou náhodou a po pěti letech strávených v komatu baží po pomstě. "Nevěstě" je jedno, proč se jí tehdy pokusila banda v čele s jejím snoubencem zabít. Jde jí o chladnokrevnou, nelítostnou pomstu.
Hrají: Uma Thurman (Nevěsta), David Carradine (Bill), Lucy Liu (O-Ren Ishi), Daryl Hannah (Elle Driver)
Režie: Quentin Tarantino

Tak tuhle kapelu můžeme příští rok najmout místo Jírovce!

Sobota 18. 10. 21.00 hodin Klub Vagón = Cool Fair!
Něco fantastického!!!

Tak vážení, protože už to tu dluho nebylo, tak 23.10.2003 vystoupí v klubu Hájek
skupina Crystal Planet a jako specielní host:

Boží Sou(n)d!!!!!!!

Takže doufám, že se opět dostavíte v hojném počtu.



poznámka pod čarou: změna termínu vyhrazena

POZOR!!!! ZMĚNA!!!!!
Avozovaný koncert Crystal Planet a Božího sou(n)du se koná ve stanovený den na stanoveném místě, (23.10.2003, klub Hájek - aspoň mam dojem) ale už od 19:30!!!!!! Z důvodu nočního neklidu.

!!!

POZOR!!!!!!!
Informace kultorního zvěda M.M. je zavádějící. Vítkovo Kvarteto nehraje ve čtvrtek, ale již ve středu!!!!!

A za 45 minut to ve Švandově divadle rozjede Marian Varga.

Včerejší decentní zalévání novorozence se dost zvrhlo, ale nevím jak, nějak si nepamatuju. Nicméně stále platí, že to opravdové zapíjení se koná v neděli od 18.00 u Helekala.

P.S. V noci se ztratilo záchodové prkénko nevábného vzhledu i vůně, majitel lokálu však trvá na jeho navrácení. Někdo si zřejmě zařizuje barák. Hřebíku vrať ho!

A nezapomeňte, že dnes od 20:30 vystupuje v Kainu božské Vítkovo Kvarteto!!!

Pro fajnšmekry nabízím jedno místo na:

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK

František Chaun: Kafkovská trilogie
J.K. Vaňhal: Koncert pro 2 fagoty a orchestr F dur
L. van Beethoven: Symfonie č.7 A dur

10.12.2003 od 19:30

!!!Společenský oděv a kultivované vystupování podmínkou!!!

P.S. A kdo nechcete jím 11.12. na N.V.Ú., můžete jít třeba se mnou do Hájku (nedoporučoval bych]

Tak nám odehráli Vítkáči na zaplněné Letné.. Dnes, jak všici víte hráli Vítkovci pro děti na Mikuláše. Atmoška výborná..no jako vždycky. Jen škoda, že hráli asi jen 6 nebo 7 věcí. Opravdových fandů přišlo asi jen 15 (včetně mě a Letce)-většinou šlo o lidi, kteří se včera nevešli do Vagonu, nebo byli na Lenčinym Maturáku...Zato rodčů s dětma tam bylo 150. A všechny nás i s dětma pozvali na pódium.. Závěrečného Démona sme dali v "rodinném" kroužku o desíti lidech. Že prej daj Pizzu, Démona a pudou domu, jsme se s Letcem snažili vyvrátit mohutným "NECHCE VEEEEN!!!!!!!!!".Dostalo se nám odpovědi: "Podívejte se, Nechce Ven, Já ale chci už ven, dyť je tady strašná zima.." A tak už po Démonovi zazněl jen Hustej Guláš, a šlo se na pivko. Byla zima, ale bylo to zadarmiko, a tak jsem tam přišel o hlas...

TEN YEARS AFTER
Postřehy z koncertu a jeho zákulisí

No, jak to začít... Ten Years After snad všichni znáte. Pokud náhodou ne, tak si o nich přečtěte třeba tady. Tihle pánové se letos opět (počtvrté za uplynulý rok) dostavili na naše území kupodivu s účelem odehrát pár koncertů. Nechtějte vědět, jak se to stalo, ale každopádně ve čtvrtek večer jsme se ocitli v jedné putyce (Hells Bells) Já, Nemša a Joe Gooch, který v kapele působí jako kytarista a zpěvák. Moc pěkně jsme si popovídali kupodivu hlavně o muzice. Velmi kladný dojem z rozhovoru (ten člověk se vůbec nechoval jako někdo, kdo to ve skutečnosti je) a několik dalších důvodů (třebas zajištěná doprava a ubytování) mě donutil vysomrovat z rodičů litr na lístek a konzumaci a vydat se do Hradce, kde měli v klubu U Cikána koncert. Nebudu vás týrat detaily cesty, takže přejdu k věci.
První dojem nebyl nejlepší. Paní z klubu byla velmi neoblomná a nerudná a odmítla mě vpustit na zvukovou zkoušku, že prý je zavřeno a že otvíraj v sedm. Nepomohlo ani přimluvení kapely, ani peníze u mě v ruce, že jako rovnou zaplatím vstup. Prej, že nejsou vstupenky. No co, měl jsem tak čas poznat kouzelné části Hradce, kde úplně chcíp pes a jediná otevřená hospa byla narvaná. Fuj, radši jsem se záměrem koupit si svíci zamířil do (ne)dalekého Carrefouru, ale nával vánocchtivých kupců spolu s duem kokotů produkujícím hity skupiny scooter na dva synťáky made in japan mi sebral veškerou chuť kalit. Cestou zpět jsem pozoroval muže vysekavšího se na kole. Chtěl jsem mu pomoct, ale když jsem uviděl, jak přede mnou máchá kulovnicí, tak jsem se sakra rychle zdekoval. Když si dá myslivec moc myslivce tak není radno se vyskytovat v dostřelu jeho zbraně...
Podruhé jsem tedy objevil u cikána a tentokrát už jsem dovnitř vpuštěn byl. Baba mě ale stejně pustit nechtěla, prej že určitě nemam lístek. Měl sem ho, cha cha cha! Potom už zbyla jen chvilka na zevrubnou rekognoskaci terénu (klub vypadá velmi dobře), krátké pozdravení se s umělci (měli na babu stejný názor) a pár pivsonů. Velmi zajímavé bylo i přišedší publikum. Všichni aspoň o 20 let starší a dívali se na mě poněkud s despektem. Ale jen do doby, než jsem začal konverzovat s jejich idoly. Myslím, že pár lidí to bude ještě hodně dlouho vydejchávat. Okolo deváté nastoupila kapela a to, co předváděla, se prostě nedá popsat. Brilantní skladby na pomezí jazzu, blues a rocku brilantně zahrané brilantními hudebníky. Vystoupení mělo jedinou vadu, pro plný zážitek by se člověk musel rozčtvrtit, protože při sledování jednoho hráče nešlo sledovat ty ostatní? Co tedy stojí za zmínku? Kapela byla výborně sehraná (divte se, hrajou už 40 let) a co se kvality hudebníků týče nesmírně vyrovnaná. Prostě jste nenašli slabinu. Součástí koncertu bylo mnoho skvělých kytarových sól (obzvláště to klasické Blackmoreovo ze Smoke On The Water v Goochově stálo za to), jedno extrémně precizní sólo na bicí, úžasná bitva basy s kytarou a klávesista při hře (pokud možno v nejnáročnějších pasážích) sosající pravý český gambrinus. Nádherné koření nádheré hudby. Pomyslnou třešničkou na dortu byla asi osmiminutová čistá improvizace jako za starých časů. Řikejte si co chcete, ale nic lepšího si jaksi nedokážu představit.
Následující pokalení po koncertě mě dorazilo - s kapelou jsme seděli u stolu, kalili hnusný víno, řešili teoretické i praktické hudební otázky a dělali si legraci z občerstvení, které klub pro kapelu objednal (ohnívající zelenina plus starší toustíky). Parádní tečkou za vydařeným večerem pak bylo takové malé extempore, ve kterém jsem figuroval já, opět pouze Joe Gooch (staříci už chrněli v penziónu) a dva decáky peprmintového likéru. Je to zadokumentováno, tu fotku sem dám a sám si jí asi pověsim nad postel. Jenom doufám, že mu nebylo moc šoufl, on hned další den hrál ve Vídni nebo kde...

P.S. pokud se vám zdá, že je článek příliš pozitivní a vychvalovačný, tak vězte, že sem superlativy šetřil, jak to jen šlo...
P.P.S. VoiToii, Bete, pokud se vám článek zdá moc dlouhý a o ničem, klidně si ho vrzněte do keců.