Vítkovo Kvarteto
(2.10.2003, klub Vagon)

No, jak začít... Po masivní reklamě, kterou tu Vítkovcům děláme, se na poslední vystoupení vydala celkem solidní horda pragováků. Uvítal nás poměrně natřískaný klub Vagon, takže jsme ani neměli kam si sednout, popřípadě odložit své svršky a batohy. Pivo teklo proudem, fronta sotva lezla, lidí přibývalo a do toho všeho nám pouštěli DVD z letošního Sázavafestu. Marně jsme se s Nemšou hledali.
Co se hudby týče, tradiční Vítkovecké předskokany doplnilo ještě těleso s názvem Minimax, které nabídlo nenáročnou a poněkud stereotypní hudbu celkem solidně zahranou bandou podivných existencí. Za zmínku stojí hráč na příčnou flétnu a jiné dechové nástroje, který byl rozhodně nejlepším článkem skupiny. Rovněž tak zpěvák zpíval docela solidně, což už se ovšem nedá říci o jeho vzhledu. POtkat ho v noci na ulici, takj se bojím. Kytarová sekce působila vyrovnaně a svoje si bez potíží odehrála. Bohužel, k čemu to všechno bylo, když bubeník místo bicích používal jakousi sestavu plastikových lívanců se šňůrami (elektronické bicí), ze které se linuly naprosto příšerné zvuky jako ze samohrajek. Fuj. Jestli elektronika někam nepatří, tak určitě sem.
Druhá kapela, Last Minute, byla úplně o něčem jiném. Bohužel už jsem opět zapomněl jméno kytatristy, ale to nic nemění na tom, ýe svůj nástroj ovládá opravdu mistrně (shodli se na tom všichni) a nebýt pár kiksů při onanii s elektronikou (opět, méně je občas více...), nebylo by co mu vytknout. Nejvýraznější postavou je ovšem bělovlasý básák zvaný Fíča s gynekologickou rukavící a černě namalovanou hubou. Prostě nemá chybu. Bohužel, zvukař se zřejmě chtěl předvést a ukázat nám, jak hlasitě ty bedny dokážou hrát. Výsledek - nikdo nic neslyšel. Fuj, takhle shodit jinak dobrý výkon skupiny.
Když se Last Minute ztratili z jeviště, všichni začali netrpělivě očekávat příchod slavného kvarteta. Tedy, všichni až na Letce, kterého si maminka zavolala domů. Chudák malý, přišel o to nejlepší. Přestávku vyplnila soutěž, ze které si Nemša odnesl CD Last Minute a Hřebík CD Hrdinové studené války. Po chvíli nás slovy "Ježišmarja, my už hrajeme dvacet let to samý, to vás to fakt furt baví?" přivítalo Vítkovo Kvarteto. Startovní píseň byl klasicky Démon, při kterém se publikum proměnilo v jednotně skákající a řvoucí masu, která vydržela až do konce vystoupení. A už to jelo, hit střídal hit, slyšeli jsme všechny. Doprovodná šou byla rovněž klasická, úhyn zpěváka při AIDS, nezapomenutelné sólo na STB helmu v Bróně, soulože a zamilované tanečky na pódiu, skřeky z publika, zpěvákovy výlety do jeviště a plno dalších skopičinek, které Vítkovci provozují už dvacet let a nás to pořád baví... Závěrem vystoupení vylezly na pódium Sexy Bonbónky (nepopíšu, to nejde...) a zazpívaly nám jeden klasický hit. Skupina tentokrát (jako obvykle) vyměkla a Nechce ven! ukončila po nějakých trapných dvaceti minutách. Hanba! A hanba vám, kteří jste tam nebyli či opustili sál předčasně! Těšíme se na další koncert.