Tak nám odehráli Vítkáči na zaplněné Letné.. Dnes, jak všici víte hráli Vítkovci pro děti na Mikuláše. Atmoška výborná..no jako vždycky. Jen škoda, že hráli asi jen 6 nebo 7 věcí. Opravdových fandů přišlo asi jen 15 (včetně mě a Letce)-většinou šlo o lidi, kteří se včera nevešli do Vagonu, nebo byli na Lenčinym Maturáku...Zato rodčů s dětma tam bylo 150. A všechny nás i s dětma pozvali na pódium.. Závěrečného Démona sme dali v "rodinném" kroužku o desíti lidech. Že prej daj Pizzu, Démona a pudou domu, jsme se s Letcem snažili vyvrátit mohutným "NECHCE VEEEEN!!!!!!!!!".Dostalo se nám odpovědi: "Podívejte se, Nechce Ven, Já ale chci už ven, dyť je tady strašná zima.." A tak už po Démonovi zazněl jen Hustej Guláš, a šlo se na pivko. Byla zima, ale bylo to zadarmiko, a tak jsem tam přišel o hlas...

TEN YEARS AFTER
Postřehy z koncertu a jeho zákulisí

No, jak to začít... Ten Years After snad všichni znáte. Pokud náhodou ne, tak si o nich přečtěte třeba tady. Tihle pánové se letos opět (počtvrté za uplynulý rok) dostavili na naše území kupodivu s účelem odehrát pár koncertů. Nechtějte vědět, jak se to stalo, ale každopádně ve čtvrtek večer jsme se ocitli v jedné putyce (Hells Bells) Já, Nemša a Joe Gooch, který v kapele působí jako kytarista a zpěvák. Moc pěkně jsme si popovídali kupodivu hlavně o muzice. Velmi kladný dojem z rozhovoru (ten člověk se vůbec nechoval jako někdo, kdo to ve skutečnosti je) a několik dalších důvodů (třebas zajištěná doprava a ubytování) mě donutil vysomrovat z rodičů litr na lístek a konzumaci a vydat se do Hradce, kde měli v klubu U Cikána koncert. Nebudu vás týrat detaily cesty, takže přejdu k věci.
První dojem nebyl nejlepší. Paní z klubu byla velmi neoblomná a nerudná a odmítla mě vpustit na zvukovou zkoušku, že prý je zavřeno a že otvíraj v sedm. Nepomohlo ani přimluvení kapely, ani peníze u mě v ruce, že jako rovnou zaplatím vstup. Prej, že nejsou vstupenky. No co, měl jsem tak čas poznat kouzelné části Hradce, kde úplně chcíp pes a jediná otevřená hospa byla narvaná. Fuj, radši jsem se záměrem koupit si svíci zamířil do (ne)dalekého Carrefouru, ale nával vánocchtivých kupců spolu s duem kokotů produkujícím hity skupiny scooter na dva synťáky made in japan mi sebral veškerou chuť kalit. Cestou zpět jsem pozoroval muže vysekavšího se na kole. Chtěl jsem mu pomoct, ale když jsem uviděl, jak přede mnou máchá kulovnicí, tak jsem se sakra rychle zdekoval. Když si dá myslivec moc myslivce tak není radno se vyskytovat v dostřelu jeho zbraně...
Podruhé jsem tedy objevil u cikána a tentokrát už jsem dovnitř vpuštěn byl. Baba mě ale stejně pustit nechtěla, prej že určitě nemam lístek. Měl sem ho, cha cha cha! Potom už zbyla jen chvilka na zevrubnou rekognoskaci terénu (klub vypadá velmi dobře), krátké pozdravení se s umělci (měli na babu stejný názor) a pár pivsonů. Velmi zajímavé bylo i přišedší publikum. Všichni aspoň o 20 let starší a dívali se na mě poněkud s despektem. Ale jen do doby, než jsem začal konverzovat s jejich idoly. Myslím, že pár lidí to bude ještě hodně dlouho vydejchávat. Okolo deváté nastoupila kapela a to, co předváděla, se prostě nedá popsat. Brilantní skladby na pomezí jazzu, blues a rocku brilantně zahrané brilantními hudebníky. Vystoupení mělo jedinou vadu, pro plný zážitek by se člověk musel rozčtvrtit, protože při sledování jednoho hráče nešlo sledovat ty ostatní? Co tedy stojí za zmínku? Kapela byla výborně sehraná (divte se, hrajou už 40 let) a co se kvality hudebníků týče nesmírně vyrovnaná. Prostě jste nenašli slabinu. Součástí koncertu bylo mnoho skvělých kytarových sól (obzvláště to klasické Blackmoreovo ze Smoke On The Water v Goochově stálo za to), jedno extrémně precizní sólo na bicí, úžasná bitva basy s kytarou a klávesista při hře (pokud možno v nejnáročnějších pasážích) sosající pravý český gambrinus. Nádherné koření nádheré hudby. Pomyslnou třešničkou na dortu byla asi osmiminutová čistá improvizace jako za starých časů. Řikejte si co chcete, ale nic lepšího si jaksi nedokážu představit.
Následující pokalení po koncertě mě dorazilo - s kapelou jsme seděli u stolu, kalili hnusný víno, řešili teoretické i praktické hudební otázky a dělali si legraci z občerstvení, které klub pro kapelu objednal (ohnívající zelenina plus starší toustíky). Parádní tečkou za vydařeným večerem pak bylo takové malé extempore, ve kterém jsem figuroval já, opět pouze Joe Gooch (staříci už chrněli v penziónu) a dva decáky peprmintového likéru. Je to zadokumentováno, tu fotku sem dám a sám si jí asi pověsim nad postel. Jenom doufám, že mu nebylo moc šoufl, on hned další den hrál ve Vídni nebo kde...

P.S. pokud se vám zdá, že je článek příliš pozitivní a vychvalovačný, tak vězte, že sem superlativy šetřil, jak to jen šlo...
P.P.S. VoiToii, Bete, pokud se vám článek zdá moc dlouhý a o ničem, klidně si ho vrzněte do keců.

Boží sou(n)d
Včera 13. 12. 2003 nám zahrála osobitá kapela Boží sou(n)d v salonku hostince U Svatého Jana pod Skalou (nejspíš se tak jmenovala). Všichni se shodli na tom, že kapela předvedla zatím své nejlepší vystoupení a lze předpokládat jejich další růst.

Obecenstvo o sobě ještě vědělo, takže se strašně moc zapařilo a zvláště při skladbě Ruská diskotéka jsme někteří při zběsilém tempu a nasazení málem vypustili duši.

Po tomto koncertu přišla scénka, nebo spíš scéna v podání bří Matějáků, zvláště Mififiho. Díky střízlivému Jehovistovi je věrně zdokumentovaná (kontroverzní pásku jsme dnes zhlédli u KLádina a celá předčila naše očekávání).

No a nakonec přišel zlatý hřeb večera, a to v každém případě (protože potom 2/3 účastníků zakončení odjelo domů):
Motýl v podání ToiTojů
Podle reakcí tato hra publikum překvapila a celkem pobavila. Mezi významné momenty patřilo zéjména procítěné poletování a recitování KLádina (alias Motýla), ještě procítěnejší hraní Skiwouše (alias Evy Pampelišky) a jeho nářek kvůli odletivšímu KLádinovi, odpadnutí zpitého BeTa (ozvěna) uprostřed hry a dost chlastání během hry.

Na co VoiToi zapoměl.
Lenka M (18) a Martina T (17) měli báseň Komín, která se musela pro velkej úspěch dvakrát nebo snad i třikrát opakovat. A nakonec po hře Motýl, KLádin (21) nás nechal poslouchat jeho krásné čtyry básně. KLádin je holt veliký umělec, což už víme od jeho prvotiny (Du z hradu, lžu a kradu,...). Možná ji na tomhle webu někde najdete.

no. 1

slivovice, slivovice
ožerem se,
jak nikdy více.


no.2
...

no.3

čaj je dobrý,
pivo je dobrý,
rum je dobrý
vizour je dobrý,
absinth je dobrý,
becher je dobrý,
kůň v trávě je dobrý,
tiňťo je dobrý,
alcohol je dobrý,
...
kocovina - je zlá!


no.4

průjem je špatný,
průjem je zlý,
průjem je špatný,
to přeci každý ví


komentáře:
no.1: význam jasný, inspirace jasná (KLádinovy slzy)
no.2: jaksi nepamatuji, pokud byste někdo věděl alespoň jak to začíná byl bych vděčen
no.3: význam jasný (PIZZA grill, to je DRILL, no však mě znáte:-)), inspirace Skiwiču (přečtěte si PGP kroniku)
no.4: význam jasný, inspirace jasná

no.2

já do lesa nepojedu, já do lesa nepudu,
kdyby na mě hajnej přišel, tak se snim hned vožeru,
já do lesa nepojedu, já do lesa nepudu,
kdyby za mnou stará přišla, tak se z ní snad pobleju!

význam: jasný,
inspirace: nechtějte jí vidět!

Pozor, pozor, dnes hraje v Kainu Vítkovo Kvarteto.

Tak tady je naše "scénka", kterou si tak moc lidí nepamatuje:-)

KAREL HYNEK

KOMÍN
Slunce svitlo
Komín vrhnul
Stín
Vím
Komín vrhnul
Stín
Když
Slunce svitlo
Komín
Je prase
Zase
Vrhá stín
Když slunce
Svítí
Je to
K zblití
Vím
Vrhnu taky
Stín
Když slunce
Svítí

Tady vídíte, jak pracuji na zviditelnění našeho oblíbeného nápoje.

WohnOUT není vůbec out.
Fčera měli Sk8áci hody. Jejich nejlepší IN kapela si to rozdala v Akropoli. Wohnouti nezklamali, ba spíše naopak. Sk8áci šíleli (teda ti co tam byli, přecijenom pro průměrného sk8ťáka je cena 180 moc velká). Bratři Homolové se snažili co šlo a Zemánek (můj oblíbenec) ani nedělal moc chyb. Kapela si nechala postavit na podium takové plechové monstrum, které by se dalo označit slovy nesmysl pro dělaní pořadné šou. A toho Wohnouti jak se patří využili, i dyž zvuk byl přecijenom slabší. Jelikož už nevim co psát, tak tento nezáživný článek oživím nezáživným ftipem, kterej sem teď našel na netu. "Víte, kde bylo nejvíce alkoholiků?
Na Titaniku! Potopili loď, jen aby si lokli."

Tak na zítřek bychom tu měli docela fajn koncík:

In Memory + Other Voices + Sunflower Caravan.
Rock café tuším že od 19:30.
Pude někdo se mnou?

Tak jsem se včera (i dnes) zúčastnil projekce posledního dílu pána prstenů a musím říct, že ve srovnáním s ním jsou předchozí dva díly pěkný sračky. Ty města, ty bitvy, nááádhera. Jen škoda, že konec je poněkud rozvleklejší a citovější, inu oskarové ambice se holt nezapřou. Každopádně doporučuji jít na večerní projekci (já byl od 22:15 do 1:47 - nářez)

Dnes od 19 hodin nalaďte BEAT. Rockové historky, uváděné půl hodiny členy Vítkova Kvarteta! To si nesmíme/te nechat ujít!

Kulturní nevolnost
Nevolnost první-Bowling for Columbine
Ve čtvrtek se mi povedlo dostat se do kina. Zvláštní, ale náhodou to nebyl žádný výkvět americké kinematografie a la hollywood ač se jednalo o americký film, který je o americe a tvůrce za to dostal amerického oskara (soška, né operátor). Film vypráví o držení zbraní v americe a o masakru na střední škole v Columbine. Režisér M.Moore se pokouší vyřešit otázku, proč je v americe každoročně zastřeleno 10,000 lidí. To celé je natáčeno s jistou nadsázkou a osobitým humorem autora. Jak jinak si vysvětlovat scénu v které se objevují nápisy typu: "V Chile bylo amerikou potlačeno povstání, při kterém zemřelo 5000 lidí a následně byl protlčen do vlády generál Pinochet". či směřování peněz kamarádu Usámovi, Sadámovi apod. a vše to celé završeno "Usáma bin Ládin použil americké peníze proti samotným američanům" a na plátně se trefí letadlo do jisté známé budovy, která již dnes nestojí. A při tom všem v pozadí zní píseň What a Wonderful World od Amstronga.
Nevolnost number tú-Visací Zámek-Žofín
Dneska se mi konečně povedl poslech jednoho z alb, které musí správný znalec znát a tímto děkuji jístému nejmenovanému nejlepšímu pragovákovi. Žofín je záznam koncertu z roku, kdy sem ještě nebyl na světe (1984, sakra), to jest z doby kdy Praze vládl komu..., teda punk. Z nahrávky je slyšet živelnost a neumětelství daného spolku, jistá pivní vygumovanost a demence textů, provázena problémy s rytmikou či zvukem. Vše navozuje atmosféru typického amaterského, živelného punku, který se asi nedá moc doma poslopuchat, ale až se budete doma nudit a budete chtít nasrat sousedy a sousedky o 50 a více let starší, není lepší východisko než obvolat stejně náruživé kamarády, protlačit do sebe aspoň pět lahvoňů, pustit naplno Žofín a zahájit pogo!

Tak jsem tady chtěl právě pěkně rozmáznout kulturní a zákaznickou úroveň kina Morava, kde jsme včera s Viktorem Čističem zhlédli značně nekulturní a neakční rozvláčný film Kill Bill. Je pravda, tento film již ňáký ten pátek běží, spíše se dobelhává, v našich kinech. Zdrcující kritiky jsem četl, ale stejně jsem byl zvědav a tak na něj vyrazil trošku posilněn z domácích zásob Viktorových. V kapse s sebou jsme však měli mít místo chilského vína spíše RUM, protože v Moravě byla značná kosa a asi pět diváků. A tak jsem si nasadil ušanku a rukavice a čelil směle mrazu a ušmikávacímu násilí na plátně. Na konci (okolo 22 hodiny)jsem mimořádně ani nečekal na titulky a ještě za tmy jsme vypadli dále do Slovanského domu. Tam jsem pro svou radost zjistil, že jsem v Moravě nechal pod sedačkou batůžek se všemi doklady a průkazními lístky do bankovních domů, atd! Hrůza!!! Samozřejmě telefon v Moravě byl beznadějně hluchý! Co dělat?? Ráno jsem se u kina stavil, abych se kouk, kdy tam odpoledne otvírají kasu, stojím tam tak asi minutu a přišel hodný pan majitel, pustil mne dovnitř, já si vyzvedl batoh z úschovny a šel do práce. Wow! 8-)

Hlava třeští, žaludek je přecitlivělý prostě takovej normální den po kalbě:)
Právě jsem se před pár minutkama probral z dopoledního spánku, když jsem přijel domů rodiče už dávno byli na cestě na LOBy. No jasně včera jsme měli Maturák. S Prokopem jsme před celou Lucernou kalili pivčáka v naší scénce. Velmi se to všechno vydařilo, alespoň z mého pohledu.
Víte jak se hraje dokonalá scénka, když člověk minutku před vystoupením překecá profesora, aby šel hrát taky a když se profesor zeptá "Kdy?" Odopvíte jednoduše.: "Teď" A pak sklidí ohromnej úspěch:)
After party komentovat nebudu, jelikož při mém příchod byly volný jenom lavičky na baru a když člověk sedí přímo u zdroje?

dnes jde na ČT 2 večer na téma: Monty-Python,
tak jestli nemáte co dělat vřele doporučuju:-)

Božký Sou(n)d v ďábelském rockáči

Po šéftrenérově varování jsem čekal hodně hustej pajzl, ale skutečnost předčila i ty nejdivočejší sny...
Po vstupu do onoho lokálu nás nejprve vřele přivítali místní děvky (tentokráte je slovo děvka myšleno opravdu jako děvka) ale vzápětí nás z útrob podzemních katakomb doslova vyrazil místní vyhazovač,
tak jsme si s Bohem dali dvě kontrolní Géčka ve vedlejším lokále, kde se prozměnu o zábavu starala skupinka vylitejch štamgastů svým zpěvem (jesli se tak opileckému vyluzování neharmonických zvuků dá říkat),
na druhý pokus se nám již za hřmotného burácení Pilotů podařilo dostat přes děvky (nechtějte vědět co jsem kvůli tomu byl nucen udělat) i přes gorilku, a mohlo se začít lejt, piva bylo dostatek neb teklo přímo z hydrantu, zato půlitrů nedostatek (a po fčerejšku maj o jeden míň:-), takže někteří podnikatelé museli cucat plast...
Sou(n)di předvedli standartní vystoupení, žel poněkud zkrácené, ale tentokráte s velice dobrým zvukem, který měl díky stísněným podmínkám sklepení ty správný grády...
...mnohem pozdějc - asi tak něgdy v noci - se nejtvrdší jádro já, Jehovista a Voitoi, přesunulo do Sudu, pod vlivem všemocného Al-coholu jsme zde pořídili několik kompromitačních i jinných foto a vylili (do sebe) džbánek Vavřineckého,
potom už se děj začíná zamlžovat, pouze občas se ze tmy vyjeví nějaký obraz, jako třeba pingl nasranej, že mu kradu tyčinku, noční tramvaj č 1, noční tramvaj č 2, a potom už jen ranní (v 11:30 hod) probuzení, kocovina jak ... a článek na Betov, kterej je dlouhej a nesrozumitelnej, to sem to zase zplodil píčoviny, asi budu muset přestat chlastat, sakra!

toisou oni (bez Jehovisty)

BARVY A KONZISTENCE
(Pocta Toi budkám)

Sedím sám a známý pach
mírné klima
žádný strach
své dílo
DOKONÁM

Sedím sám a uvnitř věru
venku fronta
dík svěračům
za důvěru
své dílo
DOKONÁM

...možná...
...za hodinu...
...mějte strpení!

Refrén:
Černé moře, Rudé moře, Žlutá řeka
modrá budka kadibudka
opuští mne tuhá hrudka
opouští mne mokré bláto
v modré budce kadibudce
a to přeci
STOJÍ ZA TO!

Včera jsem zavítal na koncert Psích vojáků. Vynořil jsem se potmě z ďoury v místě zvaném Opatov a připadal jsem si spíše jak na mexické planině Nazca. Nikde nikdo a široko daleko nic! Kresby viditelné z letadla asi taky ne. Tak kam se vydat? Naštěstí jeden přimrzlý bezdomovec věděl a poslal mne kolem hřbitova a Delvity, což byly zajisté jeho dva často používané styčné body, do kulturáku. Tam jsem zacvakal ještě polovinu vstupného a zhlédl třetinu programu. (PV hráli od 20 do 21.30hod a já přišel v 21 hod. :-( ) Topol mlátil chvilku do kláves, jak za starejch časů, kdy ještě chlastal, ale většinou už u toho usínal a publiku se to náležitě nelíbilo. Nějaký divácký imbecil stále vykřikoval jméno Marilyn Monroe, jakoby nevěděl, že starý filmy se tu promítat nebudou (a písnička toho jména se taky na programu neobjeví!). V půl devátý to hudebník zabalil a suše odešel - po deseti minutách strašlivýho vytí a běsnění se teda nechal obměkčit a přišel zafidlat Žiletky - a pak suše odešel a už nepřišel. Příšerné kvílení a pískání náhle oživlého a alkoholem posilněného publika už nepomohlo. Tak jsem šel taky domu.