My 3 Těleso
A víte co, já musim dělat protokoly, koukněte se na to sami tady. Pánové umí hrát a mají moc pěkné písničky, doporučuji zvláště tu o revizorech. Ale víte co, poslechněte si všechny, stojí to za to, protože pánové umí hrát. Alternativa jak svině. A já se opakuju. Kurňa.

Jo a zapoměl jsi že ses vyválel v upravovaném záhonu plném tupipánů. V jednu chvíly ti koukala jen hlava:) A ještě že vám s Myrkem málem natrhli kušnu hákem místní bezkrkové, když jste po nich začali házet prázdné lahváče:)

Leningrad Cowboys
Jak všichni víte, přijela k nám zahrát tato slavná kapela. Plno lidí ji chtělo vidět a já také. A nebyl jsem sám, šla tam snad celá praha. Na kabeláži jsem se dohodl s Myrkem, že si nakoupíme lahváče a dáme si sraz předem, abychom se na koncert řádně připravili. Přesně podle plánu jsem došel do kaufladnu vyměnit prázdné lahváče za plné a okolo šesté hodiny jsem vyrazil s cinkajícím batohem do města. (kromě lahví v batohu byla pouze mikina). V tramvaji jsem potkal i Obuvníka s rodinou, jak jede (kupodivu) na Kampu podívat se na kovboje. Odpojil jsem se od nich na újezdě a odešel na takovou tu louku na kampě. Padl jsem zděšen množstvím postávajícího a pokalujícího národa. zaregistroval jsem i hoooooooooodně dlouhou frontu u vstupu, která mohla znamenat jediné: osobní prohlídky všech uchazečů o kulturní zážitek. Uvědomil jsem si, že mě tam s osobním výčepem na zádech asi nepustí, vzal jsem mobil a uvědomil myra o svém přesunu na lavičky vedle památníku obětem komunismu (takovej ten uhnívající člověk) na Újezdě. Hraji si s holubem a konzumuji pivo. Po chvíli s Braníkem vruce doráží Myrek. Krátce probereme naši situaci a rozhodujeme se pro setrvání na místě a synchronizované chlastání. Synchronizované proto, že jsme měli stejnou značku piva, stejný počet kusů, podobné oblečení, mobil a peněženku ve stejných kapsách a ppo chvíli sezení jsme vytáhli černou mikinu, že je nám zima. Takle jsme si tam seděli, pozorovali okolní ruch (všude seděly či korzovaly kalící osoby) a libovali si, jaké to máme krásné místo na kalení. Největší uznání od nás sklidila dvě tak čtrnáctiletá děvčata se svící v ruce. V jednu chvíli jsme závazně uvažovali o přesunu do vlaku směr Podělusy, nápad ovšem ztroskotal na absenci spacáků v našich batozích. Po chvíli přišel Kurej a kalil s námi. Potom dorazil Mrazák s partnerkou, aby po chvíli zase zmizeli. Potom volal Skiwichu, kterému jsem rozmluvil úmysl jít na koncert a instruoval ho nákupem lahváčů, neboť nám docházely zásoby. Skutečně po chvíli dorazil, ale místo k nám vyběhl po památníku nahoru a zmizel v lese... Naštěstí se po chvilce zuřivého telefonování objevil zpátky a my mohli v klidu kalit dále. Někdy v tomto momentu se opět objevil Mrazák s tím, že je na koncert nepustili, protože tam bylo plno. Vysmáli jsme se jim a začali plánovat další výlet za účelem dokoupení zásob. PO chvíli jsme opravdu s batohem plným prázdných lahví odkráčeli do věčerky, kde byla strašná fronta. Opět jsme doplnili lahváče a kalili dál. V tomto momentu (už to bylo asi tak 9 piv) přestávám mít kontinuální vzpomínky, takže útržkovitě: U naší lavičky se vyrojilo hrozně moc lidí (Bet, Zhaly, Ondra Skripnik a Michala, Kalimero, Kůča, Miňa, dokonce i Jéňa Šváb!). Bavili jsme se močením do záhonů. Rozbil jsem si koleno o chodník. Trhali a žrali jsme květiny. Vůbec nevím, jak jsem se dostal domů. Probudil jsem se dnas v jednu odpoledne s pořádnou kocovinou. Sečteno a podtrženo, zase se těšim na nějakej pěknej koncert.

DALŠÍ KONZERT BOŽÍHO SOU(N)DU SE ODEHRÁL V TRADIČNÍM RYTHMU,
v CROSS CLUBU v Holešovicích se tradičně na vystopení společně s funkovou skupinou Zrakawadu sešlo obecenstvo v přibližném počtu 15 - 20 lidí, ale jelikož jsem byl jedinný z PíDžíPí, který se zúčastnil (a tedy jedinný kdo má na kontě všechny vystoupení této nadějné kapely), takže tak trochu netradičně byl tentokrát kotel Božího Sou(n)du v menšině...
vystoupení se tradičně líbilo - pokud máte hudební hluch a v sobě alespoň 5 piv, tak to není takový problém...
následující pařba se také tradičně vydařila,
barmanka, mimochodem docela kočička, točila Francouzskou (= lehký nad Mírák, to pro ty méně chápavé), takže jsme nakonec zůstaly asi do 1 hodiny,
poté jsme se s Jehovistou přesunuli do Šéftrenérova bytečku, kde jsme také přespali, a po skončení dopolední výuky ve škole jsem si konečně dal po více než 20ti hodinovém půstu oběd, a pak jsem šel běhat, a bylo mi strašně špatně, ale to už se včerejším konzertem moc nesouvisí, takže to radši ukončim:
DOBROU NOC DĚTI,
DOBROU NOC STRÝČKU FIDO:-)

Film PADLÉ ŽENY

doporučuji jen silnějším povahám,
neni to sice ani zdaleka tak drastický jako 100 dní Sodomy, ale některé slabší povahy odcházeli z kinosálu lehce vyděšený...
zážitek z filmu umocňuje fakt, že je podle skutečnosti, a i když se odehrává v Irsku v 70. letech, mohl se klidně stát ještě i před 10 lety, tedy v době, kdy Irsko bylo již dávno členem eu, a pak se tedy nabízí otázka:
PANE BOŽE, DO ČEHO TO ZA DVA TEJDNY (ato přesně) VSTOUPÍME?!


PS: když jsem zadal do vyhledávače jeden svět, což je festival, v rámci kterého jsem onen film shlédnul, hádejte co mi to vyplivlo:

Pivovar Svijany je jeden z nejstarších pivovarů v Čechách a zachoval si tradiční výrobu piva. Pivo se vyrábí nepasterované, živé s velmi charakteristickou chutí. Sortiment: 10°, 11°, 12°, 13° - světlá i tmavá, 15° - speciál.
FUJ!

United Islands!

Chystáte-li se také někdo sem, tak mi dejte vědět! Dejvid Bowík

Zatímco Bowíček bude něco stát, tady můžete za pouhou korunu strávit Velikonoce:
Velikonoce v dole!

V pátek 2. 4.
podnikla kulturní sekce Betova (já) a SILDteamu (šéf) a jejich přívrženců (Marťa, Majdice, Lukáš) výpravu do Malostranský Besedy na kultovní kapelu Krausberry,
konzert se odehrál v tradičním rythmu, diváci byli tradičně spokojeni, a produkce byla tradičně zakončena skladbou z nejkultovnějších: Můstkem:-)
veliké nadšení vyvolalo především pěvecké vystoupení Mária, a to dokonce takové, že se většina osazenstva shodla natom, že to tam ten Kraus tomu Máriovi vlastně pěkně kazil:-)
no, a pak jsme si tradičně zanadávali, že v Besedě netočej točený pivo, taky jsme stihli vymyslet několik pěkně bulvárních zpráviček (možná časem v bulváru:-), a pak jsme šli domů:-)

MLOK se blíží,
třikrát ZDAR,
budeme pít,

Ve čtvrtek 8.4. slaví MUDr. Jan Šulc narozeniny? Co z toho plyne? 6 kapel, celonoční hudební maraton v režii Vítkovců.

Včera jsem zavítal na koncert Psích vojáků. Vynořil jsem se potmě z ďoury v místě zvaném Opatov a připadal jsem si spíše jak na mexické planině Nazca. Nikde nikdo a široko daleko nic! Kresby viditelné z letadla asi taky ne. Tak kam se vydat? Naštěstí jeden přimrzlý bezdomovec věděl a poslal mne kolem hřbitova a Delvity, což byly zajisté jeho dva často používané styčné body, do kulturáku. Tam jsem zacvakal ještě polovinu vstupného a zhlédl třetinu programu. (PV hráli od 20 do 21.30hod a já přišel v 21 hod. :-( ) Topol mlátil chvilku do kláves, jak za starejch časů, kdy ještě chlastal, ale většinou už u toho usínal a publiku se to náležitě nelíbilo. Nějaký divácký imbecil stále vykřikoval jméno Marilyn Monroe, jakoby nevěděl, že starý filmy se tu promítat nebudou (a písnička toho jména se taky na programu neobjeví!). V půl devátý to hudebník zabalil a suše odešel - po deseti minutách strašlivýho vytí a běsnění se teda nechal obměkčit a přišel zafidlat Žiletky - a pak suše odešel a už nepřišel. Příšerné kvílení a pískání náhle oživlého a alkoholem posilněného publika už nepomohlo. Tak jsem šel taky domu.

BARVY A KONZISTENCE
(Pocta Toi budkám)

Sedím sám a známý pach
mírné klima
žádný strach
své dílo
DOKONÁM

Sedím sám a uvnitř věru
venku fronta
dík svěračům
za důvěru
své dílo
DOKONÁM

...možná...
...za hodinu...
...mějte strpení!

Refrén:
Černé moře, Rudé moře, Žlutá řeka
modrá budka kadibudka
opuští mne tuhá hrudka
opouští mne mokré bláto
v modré budce kadibudce
a to přeci
STOJÍ ZA TO!

Božký Sou(n)d v ďábelském rockáči

Po šéftrenérově varování jsem čekal hodně hustej pajzl, ale skutečnost předčila i ty nejdivočejší sny...
Po vstupu do onoho lokálu nás nejprve vřele přivítali místní děvky (tentokráte je slovo děvka myšleno opravdu jako děvka) ale vzápětí nás z útrob podzemních katakomb doslova vyrazil místní vyhazovač,
tak jsme si s Bohem dali dvě kontrolní Géčka ve vedlejším lokále, kde se prozměnu o zábavu starala skupinka vylitejch štamgastů svým zpěvem (jesli se tak opileckému vyluzování neharmonických zvuků dá říkat),
na druhý pokus se nám již za hřmotného burácení Pilotů podařilo dostat přes děvky (nechtějte vědět co jsem kvůli tomu byl nucen udělat) i přes gorilku, a mohlo se začít lejt, piva bylo dostatek neb teklo přímo z hydrantu, zato půlitrů nedostatek (a po fčerejšku maj o jeden míň:-), takže někteří podnikatelé museli cucat plast...
Sou(n)di předvedli standartní vystoupení, žel poněkud zkrácené, ale tentokráte s velice dobrým zvukem, který měl díky stísněným podmínkám sklepení ty správný grády...
...mnohem pozdějc - asi tak něgdy v noci - se nejtvrdší jádro já, Jehovista a Voitoi, přesunulo do Sudu, pod vlivem všemocného Al-coholu jsme zde pořídili několik kompromitačních i jinných foto a vylili (do sebe) džbánek Vavřineckého,
potom už se děj začíná zamlžovat, pouze občas se ze tmy vyjeví nějaký obraz, jako třeba pingl nasranej, že mu kradu tyčinku, noční tramvaj č 1, noční tramvaj č 2, a potom už jen ranní (v 11:30 hod) probuzení, kocovina jak ... a článek na Betov, kterej je dlouhej a nesrozumitelnej, to sem to zase zplodil píčoviny, asi budu muset přestat chlastat, sakra!

toisou oni (bez Jehovisty)

dnes jde na ČT 2 večer na téma: Monty-Python,
tak jestli nemáte co dělat vřele doporučuju:-)

Hlava třeští, žaludek je přecitlivělý prostě takovej normální den po kalbě:)
Právě jsem se před pár minutkama probral z dopoledního spánku, když jsem přijel domů rodiče už dávno byli na cestě na LOBy. No jasně včera jsme měli Maturák. S Prokopem jsme před celou Lucernou kalili pivčáka v naší scénce. Velmi se to všechno vydařilo, alespoň z mého pohledu.
Víte jak se hraje dokonalá scénka, když člověk minutku před vystoupením překecá profesora, aby šel hrát taky a když se profesor zeptá "Kdy?" Odopvíte jednoduše.: "Teď" A pak sklidí ohromnej úspěch:)
After party komentovat nebudu, jelikož při mém příchod byly volný jenom lavičky na baru a když člověk sedí přímo u zdroje?

Tak jsem tady chtěl právě pěkně rozmáznout kulturní a zákaznickou úroveň kina Morava, kde jsme včera s Viktorem Čističem zhlédli značně nekulturní a neakční rozvláčný film Kill Bill. Je pravda, tento film již ňáký ten pátek běží, spíše se dobelhává, v našich kinech. Zdrcující kritiky jsem četl, ale stejně jsem byl zvědav a tak na něj vyrazil trošku posilněn z domácích zásob Viktorových. V kapse s sebou jsme však měli mít místo chilského vína spíše RUM, protože v Moravě byla značná kosa a asi pět diváků. A tak jsem si nasadil ušanku a rukavice a čelil směle mrazu a ušmikávacímu násilí na plátně. Na konci (okolo 22 hodiny)jsem mimořádně ani nečekal na titulky a ještě za tmy jsme vypadli dále do Slovanského domu. Tam jsem pro svou radost zjistil, že jsem v Moravě nechal pod sedačkou batůžek se všemi doklady a průkazními lístky do bankovních domů, atd! Hrůza!!! Samozřejmě telefon v Moravě byl beznadějně hluchý! Co dělat?? Ráno jsem se u kina stavil, abych se kouk, kdy tam odpoledne otvírají kasu, stojím tam tak asi minutu a přišel hodný pan majitel, pustil mne dovnitř, já si vyzvedl batoh z úschovny a šel do práce. Wow! 8-)

Kulturní nevolnost
Nevolnost první-Bowling for Columbine
Ve čtvrtek se mi povedlo dostat se do kina. Zvláštní, ale náhodou to nebyl žádný výkvět americké kinematografie a la hollywood ač se jednalo o americký film, který je o americe a tvůrce za to dostal amerického oskara (soška, né operátor). Film vypráví o držení zbraní v americe a o masakru na střední škole v Columbine. Režisér M.Moore se pokouší vyřešit otázku, proč je v americe každoročně zastřeleno 10,000 lidí. To celé je natáčeno s jistou nadsázkou a osobitým humorem autora. Jak jinak si vysvětlovat scénu v které se objevují nápisy typu: "V Chile bylo amerikou potlačeno povstání, při kterém zemřelo 5000 lidí a následně byl protlčen do vlády generál Pinochet". či směřování peněz kamarádu Usámovi, Sadámovi apod. a vše to celé završeno "Usáma bin Ládin použil americké peníze proti samotným američanům" a na plátně se trefí letadlo do jisté známé budovy, která již dnes nestojí. A při tom všem v pozadí zní píseň What a Wonderful World od Amstronga.
Nevolnost number tú-Visací Zámek-Žofín
Dneska se mi konečně povedl poslech jednoho z alb, které musí správný znalec znát a tímto děkuji jístému nejmenovanému nejlepšímu pragovákovi. Žofín je záznam koncertu z roku, kdy sem ještě nebyl na světe (1984, sakra), to jest z doby kdy Praze vládl komu..., teda punk. Z nahrávky je slyšet živelnost a neumětelství daného spolku, jistá pivní vygumovanost a demence textů, provázena problémy s rytmikou či zvukem. Vše navozuje atmosféru typického amaterského, živelného punku, který se asi nedá moc doma poslopuchat, ale až se budete doma nudit a budete chtít nasrat sousedy a sousedky o 50 a více let starší, není lepší východisko než obvolat stejně náruživé kamarády, protlačit do sebe aspoň pět lahvoňů, pustit naplno Žofín a zahájit pogo!

Dnes od 19 hodin nalaďte BEAT. Rockové historky, uváděné půl hodiny členy Vítkova Kvarteta! To si nesmíme/te nechat ujít!