MS MTBO 2009 IZRAEL

neděle 9. 8. 2009, 7:30, normální člověk spí zatímco na Ruzyni se schází parta 14 podivínů s obrovskými papírovými krabicemi. Po 3-hodinovém martyriu nastupujem konečně do letadla, i když bez matonky a dvou izolep, inu co kdyby jsme izolepou svázali 150tikilového stevarta a v matonce byl nitroglicelin? Předpis je předpis...
15:30 vylejzáme z v Tel Avivu z letadla, 20 °C rodíl teplot mezi klimatizovaným letadlem a vnější teplotou, a na nás jdou mrákoty.
Centrum je asi 10 km od letiště v internátní škole v Ben Shemenu a ubytování je to vskutku luxusní, 4 postele, skříň, sociálka a klimatizace. Vše co potřebujete k přežití, nic víc nic míň, taková přípravka pro studenty a studentky před vojnou.
Večer absolvujeme trénink na mapě mezi prostorem sprintu a middlu se štafetami, vše nedaleko centra.

intermezzo no. 1 - terén: kromě finále longu byly všechny terény středně kopcovatý, i když tam byly sice nedlouhý ale pěkně ostrý stoupáky. Základní síť kvalitních šotolin byla doplněná mnoha uzoučkými pěšinami neboli singletrekama. Ty byly někde krásně rychlý, jinde zas téměř nesjízdný, zkrátka technická lahůdka.
Long byly naopak výhradně velký cesty a kopce jak hovado, ostatně samo použité měřítko 1:20000 a ekv. po 10 metrech je dost vypovídající.

Pondělí: na start kvalifikace longu (cca 30 km od centa) se i přes velké zmatky v dopravě všichni dostávají včas, u kluků je vše bez problémů, u holek má smůlu Maruška, která je disk. Martina se sice jede na 10 min project mimo mapu, ale v cíli má všechny terčíky, takže taky OK.

intermezzo no. 2 - ražení: všechny civilizovné země maj na MTBO systém SI, ale židi né, oni musí zajebanej EMIT, a ještě jsou tak lakomí že nám dali starý verze bez displejů, kde vůbec nepoznáte jestli máte srávně oraženo, zatímco seveřani a domácí měli samozřejmě svoje novější typy. Tak jsme si alespoň půjčili starý svazový Emitky a dali pár tréninků na ražení.

úterý: middle, z mé strany moc pěknej závod, jenom škoda ohnutý přehazovačky která mě stála velkou bednu...

středa: volný den jsme využili k flákání, spravování kol, válení u bazénu a projetí se na tréninkové mapě, někteří se jeli i vykoupat k moři.

intermezzo no. 3 – vedro: teploty se pohybovaly okolo 35°C, což bylo pro některé dost zničující, pořadatelé vás dokonce ani nepustili na start, když jste u sebe neměli aspoň litr vody. Pro mě to byl trochu problém ve štafetách a hlavně v závěru longu, jinak jsem to snášel relativně slušně

čtvrtek: historický úspěch pro TOITOI. jak jsem psal, můj zdánlivě horší výkon na 1. úseku byl hlavně kvůli suveréně nejdelší farstě, i když je pravda že jedna chybka mi tam vklouzla a v závěru mi taky došlo z toho vedra. Kluci ale naopak využili to že to měli kratší a vybojovali stříbro. Největší smolař dne byl Mára Pospíšek, kterej při middlu ohnul při pádu rám a do třetího úseku startoval dokonce před naší štafetou. Kousek před diváckou kontrolou bylo pořadí: Mára, Tomíno, Foliforov, Saarinen, prostě fantazie. Pak ale Márovo kolo nevydrželo a bylo po nadějích. Dál už to znáte.

pátek: ve sprintu jsem si chtěl vylepšit 9. místo z middlu, což se mi sice povedlo, ale o vytouženou bednu (alespoň tu velkou) jsem přišel v poslední třetitě, kdy po lehčím pádě následovala série chybek a pád na 8 místo. I tak jsem byl nakonec celkem spokojenej.

sobota: po předchozích výsledcích jsem si opět věřil na top 10, a ještě asi ve ¾ jsem k ní neměl daleko. Asi jsem ale právě trochu podcenil pitnej režim, protože před 10 kontrolou mi začalo cukat v levém stehně. Pak následovali dva lehčí postupy, které jsem absolvoval celkem vpohodě, ale před 12 k. se stehno ozvalo znova a tentokrát už mnohem silnějš. Musel jsem na chvíli zastavit, hodil jsem do sebe poslední občerstvení a velmi lehce pokračoval dál. Po krátkém sjezdíku následoval dlouhatánský mírný výjezd na 13 k., kde jsem musel několikrát sesednout a jít pěšky. Po dvou krátkých postupech přišlo vysvobození cíle. Výsledek znamenal nějakých 5-6 min ztráty a místo boje o nějaké 12. místo propad do 3 desítky. Alespoň jsem dal Betovi šanci, že mě porazí aspoň v jednom závodě.
Mnohem hůře dopadnul Pari, kterej musel zabali kvůli totálnímu vyčerpání. Kalich hořkosti si vypil do dna Mára a na vypůjčeném kole ukončil závod na 4 k. protože proříznul plášt a zaplatil tak těžkou nováčkovskou daň. Jako přes kopírák na mém prvním MS - posranej middle, prasklej rám při štafetách (i když jsem to dojel a až pak zjistil) a defekt při klasice na vypůjčeném kole (ale i tady jsem to alespoň dojel)

Vpodvečer následoval vrchol celého mistrovsví - pivní štafety. Jako obvykle jsem rozjížděl a po úvodním pivu jsem vybíhal do orienťáku druhý, hned za ségrou. Pak jsem sice ztratil jednu sandály, ale následovalo druhé pivo, při kterém mi byla nandána nová bota (jako Pit stop ve formuli 1: doplnění paliva a obutí), z druhého kola přibíhám spolu s Rakušákem a Talošem. Tomíno na dalšim úseku jde podobně, akorát nepotřebuje vyměnit botu, pouze zavázat tkaničku. Mára si na posledním úseku vynahrazuje své předchozí nezdary a na poslední kontrole si vojíždí Rakušáka a vítězí, ukrajinská vodka je doma.
Následuje banket na kterém je vyhlášena další prestižní soutěž, a také tentokrát s výraznou TOITOI stopou: Dream Team. Soutěž spočívá v tom, že před šampionátem každý zavodník dostane přidělené body od 1 do 10, podle jeho výkonosti. Každej si pak může sestavit svůj team ze 6 lidí (3ž + 3m) ze 6 různejch států, tak aby jejich součet byl 30. A protože jsem byl nejlevnější, ale nejlepší čech, byl jsem součástí jak teamu č. 2-3 švýcara Simona Segera a jeho přítelkyně, ale taky ve vítěznym Jamese Weltiho taky ze švýcarska. Zkrátka fenomenální úspěch.
Poté zavírají výčep s pivem a nám nezbývá, než se vrhnout do železnejch zásob tvrdýho, a protože si další dění jaksi příliš nepamatuju, tak na tomto místě svá hlášení ukončím...

fotky, pěkná videa a výsledky jsou na stránkách MS http://www.nivut.org.il/mtbo/default.aspx