TOUR de BALKÁN (Uhry, Asie a jiné pr...e, můžete si vybrat) no.2
aneb ME LOB Rumunsko 2010

O víkendu jsem na Třech Studních vyhrál zajímavou cenu: knížku od Tenesseeho Williamse Osm Smrtelnic Posedlých. V úvodníku je mimo jiné věta. "Vážné a směšné jde tak nejednou ruku v ruce, tragédie plynule přechází v grotesku..." Název (dal by se parafrázovat jako Osm Smrtelných Dnů Rumunských) i ona věta až nebezpečně přesně popisují zdejší pobyt. Bohužel a beze srandy. (více v "Malých vsuvkách")

Ale teď trochu veseleji a hlavně k věci. Čtvrteční Long budil respekt už svými parametry 25km, 800m.př. Když se k tomu přidalo noční sněžení a celodenní vichr (jako prase), znemožňující regulérní úpravu stop, zjistíme že Mčr v Jablonci bylo proti tomu hadr. Někteří borci (nebudu jmenovat) se dokonce zalekli natolik, že pod záminkou výpomoci na občerstvení při výměně mapy, vůbec nenastoupili na start. Po úspěcho-neúspěchu na middlu jsem (abych nic nepodcenil) ověšen gelíky nastoupil na úplně poslední flek startovního roštu (pořadatelé použili vskutku originální způsob nasazování se zjevně jediným účelem ublížit chudáčkovi KLádínkovi) s hlavním a jediným cílem, skoro až posláním: dojet na body do svěťáku.
Start proběhl bez problémů, hned jsem se posunul o pěkných pár míst vpřed, ale po cca 200 metrech se přede mnou scukli nějací Balkánci (ačkoliv jsem si vědom, že to mohli být taky Kazaši, Bělorusi, Estonci, Ukrajinci... přesto si za výrazem Balkánci stojím!) a následný úhybný manévr do hlubočáku a z toho plynoucí ztráta mě opět vynesla na závěr startovního pole. To se následně podle farst na jedničky rozdělilo na třetiny. Po výšlapu do sedla na 2 a 3 "televizní" kontrolu se pole znovu rozdělilo na třetiny do třech pytlíků, pak uzlovka, dlouhý přejezd k cíli, výměna mapy a znovu to samé ještě dvakrát a jako nášup ještě jeden pytlík před cílem.
První kolo jsem se nikam nehnal, pouze se takticky vezl za nějakejma Balkáncema (Litevcema, Rumunama...). Krom toho jsem měl dlouhou farstu a taky lyže moc nejely (a ruce a nohy na tom nebyly o moc líp) takže pořadí po prvním kole nic moc. Přesto jsem Vodrovi při výměně mapy řekl, že lyže měnit nebudu a odjel bojovat do druhého kola. A hned jednička byla ta nejhnusnější, takže po vysápání se do sedla jsem si hned šlehnul jeden gelík abych vůbec mohl pokračovat. Navíc jsem tušil, či skoro jistě věděl, že už mě čekají jenom krátké farsty, taky lyže se docela rozjely, takže nebylo třeba je měnit ani při druhém průjezdu. Pomalu ale jistě jsem si vojížděl jednoho (nejen) Balkánce za druhým a propracovával se vpřed. Úplně na závěr jsem si vojel vyrupanýho Drama s Kazachem (Balkáncem) Lilililičenkem a po jedněch z nejdrsněji strávených 128 minutách v životě si tak urval krásné 29. místo do svěťáku (a 27. na ME)
MISSION ACOMPLISHED!!!

Malá vsuvka: Odpoledne závodili junioři a cestou domů spěchali trochu víc než bylo zdrávo což mělo ten nešťastný následek o kterém již předpokládám víte z Béďovin a nerad bych to tu rozpitvával, takže to taky neučiním.

Následoval rest day, takže nějaké to proklouznutí, testování lyží a hlavně vzpamatovávání se z předchozího dne.

Na včerejší Sprint jsem se skutečně těšil. Vlastně by se jako dalo říct, že z posledního sprintu na ME obhajuji stříbrnou medaili. Tedy opravdu jenom JAKO.

Malá vsuvka: Pořadatelů tu vzhledem k velikosti závodu (ME, SP, JMS, MED, WMOC, ROH, UV KSČ...) není mnoho, a i když bych neřekl že jsou neschopný, zároveň ani neoplývají nějakými veleschopnostmi. Když k tomu připočítáme naopak úžasnou schopnost Finů a Rusů nemít nějakou kontrolu v čipu (ačkoliv tam přece na 100% byli) a následné podávání protestů, antiprotestů a megateranebocotestů, tak se nemůžete divit, když vydání oficiálních výsledků trvá třeba taky dva dny (problémů je tu tedy více, ale toto je asi nejviditelnější). Každopádně výsledek byl, že se nestihnul spočítat aktuální svěťák, takže se startovka na sprint losovala podle toho co byl po Middlu. Jinými slovy bylo celé moje 128 minut dlouhé snažení úplně k Hovnu. Naštěstí mám alespoň nějaké body ve WRE, takže jsem přeci jen nemusel dupat.

Ráno opět sypalo a foukalo, takže junioři spíš než sprintování zažívali hančování. Pak se naštěstí počasí uklidnilo, takže to byl celkem regulérní závod, i když dost primitivní. Celý na louce a jenom se přehazovali odbočky pravá-levá. Od třetiny závodu jsem měl na lopatě Litevce startujícího přede mnou a zbytek závodu ho jenom sjížděl, takže zážitek ze závodu vesměs žádný. Alespoň jsem si stejně jako při middlu připsal skalp průběžně vedoucího závodníka v cíli. Nakonec tedy čas 14:33 stačil na 34. místo a další 2 bodíky do SP.

Dneska už jenom štafety, pak banket, odjezd domů a v úterý se na mě můžete těšit na tréninku....